Když se Shaten probrala,ležela na posteli ve špinavé místnosti.
Shaten : Kde.... kde to jsem?!
Vtom Shaten uslyšela hlas za sebou.
Helen : Jsi v naší léčebně,tady se ti nic nestane.
Shaten : Eeee..... Copak by se mi stalo něco i jinde tady dole?
Helen : No.... To není vlastně tvůj problém.
Shaten : Jak se to řekne. Zašeptala.
Běž pryč. Rychle! Utíkej! Není to tu bezpečné!
Shaten : Co?! Co je to za hlas?! Je tu ještě někdo?!
Helen : Co to povídáš?
Shaten : Copak vy to neslyšíte?
Helen : Ne..
Rychle pryč! Není to bezpečné tu být! Věř mi! Musíš pryč!
Shaten : Ten hlas....
Helen : Jaký hlas?
Shaten : Říká,abych rychle odešla.
Helen : Hmmm.... No to určitě nic nebude. Stejně tu zůstaneš,že? Určitě jsou to jen nějaké halucinace po tvém vysílení s Believixem.
Shaten : Ach. Asi máte pravdu.
Shaten opatrně vstala z postele a rozhlédla se kolem.
Shaten : Kde je David?
Helen : Na něm nezáleží. Teď musím ukázat ještě nejtemnější část podsvětí,odkud by ses měla držet dál.
Shaten : Eeeee... Tak proč mi to tam chcete ukázat,když stejně tam nesmím.
Helen : Opatření.
Shaten : No dobře.
Helen provázela Shaten temnou stranou,když vtom si Shaten něčeho přeci jen všimla.
Shaten : Hele,kdo je támhle?
Ukázala na chlápka,který předváděl v malé otevřené místnůsce všelijaké máchání rukama.
Helen : To..to... to nic není. Jdeme dál.
Po dlouhé prohlídce podsvětím Helen odvedla Shaten do jejího pokoje,kde odteď bude pořád.
Helen : A nezapomeň,večer už nevycházej z pokoje.To můžeš až ráno.
Shaten : Ehm... Jasně.
Jen co Helen odešla,Shaten napadl znovu hlas.
Musíš pryč! Oni tě jen využívají k naleznutí světla! Musíš ihned pryč!
Shaten : Kdo jsi?
Na tom teď nezáleží,musíš pryč!
Shaten : Hmmm... Co je to to světlo?
To ti vysvětlím,až odejdeš odtuď.
Shaten : Jsi mi povědomí hlasem. Kdo kruci jsi?!
Nikdo kdo by tě měl zajímat. Prostě odejdi! Nesmí ale o tom vědět.
Shaten : Dobře,tak já jdu,ale v Helenině prohlídce jsem se ztrácela,takže je dost možný,že zabloudim.
Neboj,budu tě vést.
Shaten : Jo,tak to se mi zamlouvá.
Shaten potichu otevřela dveře a vyšla ven.
Shaten : Teď kudy?
Budeš muset jít přes temnou stranu. Zahni teď doleva a běž rovně,dokud nenarazíš na hlídače. Přes něj projdou jen ti,co povolí Helen.
Shaten : No a jak se přes něj dostanu?
Zařídím to.
Shaten : Ale jak? Halo... jsi tam? Shaten volá divnej hlas! Halóóó...
Promiň,ale musel jsem zařídit toho hlídače. Tak už jsi u něho?
Shaten dorazila k hlídači,který ale ležel na zemi. Jakoby ho někdo přetáhl silnou věcí přes hlavu.
Shaten : Jo. To si mu udělal ty?
Musel jsem zasáhnout.
Shaten : Takže ty nejsi jen v mé hlavě,ale jsi vážně "tu"?
No... jo. Teď běž doprava a pak stále rovně,dokud neuvidíš nad sebou světlo. Myslím zemské světlo,ne to po kterém "oni" jdou.
Shaten : Hmmm.... Stále jsi mi to světlo nevysvětlil.
O to se nezajímej.
Shaten : Počkat! Někoho vidím v té místnůsce,kde před tím byl ten máchavej blb.
Počkej! Ne! Hlavmě tam nechoď!
Shaten : Neboj. Jdu tam,ale opatrně.
Za pár sekund byla Shaten u "toho" člověka a chtěla ho přepadnout zezadu. Rychle vletěla do místnosti a zvedla ruce,že zaútočí kouzlem.
Shaten : E?? Davide? Co tu.... Co tu děláš?
David : Ech... No... To já jsem ten hlas.
Shaten : Cože?! Jak?! Ale....