Bella : Já.. Já to vážně dokázala!!
 
Zatímco se Bella radostně ...ehm... radovala, Fainix Club stál na druhé straně jeskyně, kam právě dorazily.
Sonna : Řekneme jí, že ty draky jsme dostaly my?!
Nare : Ne! Nemůžeme ji ještě teď zničit šanci být pravou vílou. Ať je dál šťasná ze svého údajného prvního útoku!
Dia : Ale stejně jí to budeme muset jednou říct,stejně jako o její minulosti. Přece až bude dělat útok později a nedokáže ho,tak jak si to vysvětlí?! Heh?! No... Vidíte!
Fira : To jo, musíme jí to říct.
Shaten : No tak já jdu na to.
Shaten se rozběhla za Bellou.
Shaten : Bello! Tady jsi! Je mi to tak strašně líto, že jsem tě ...ehm... upustila.
Bella : Shaten! To nevadí, má to i své výhody... Konečně jsem se přeměnila na vílu a teď jsem s pomocí Kytky zázraků udělala první kouzelný útok!!
Shaten : Jo.... No... Ta přeměna je hezká,ale... Víš,ten útok.... Ty draky jsen prostě srazila k zemi já a holky společným útokem.
Bella : C.. Co?! Vždyť.. Vy by jste to ani nedokázaly,jsou neporazitelní!
Shaten : A tak proč by si je srazila ty?!
Bella : Promiň,ale já mám v sobě "to" magické světlo.
Shaten : No a?!
Bella : No a?!! Jak to můžeš říct?! Jo a když jste mě hledaly v tom lese,slyšela jsem jak si o mě povídáte a o nějakém "tajemství",které mi nechcete za žádnou cenu říct!
Shaten : Ty jsi tam byla?! Víš jaký jsme měly o tobe děsný strach?! A ty se nám ani neukážeš!
Bella : To protože snad nejsem ani vaše kamarádka! Vy mě musíte vážně nenávidět,když přede mnou tajíte snad úúúúplně všechno!
Shaten : My ale před tebou tajíme...........!!!!
Shaten se v polovině věty zastavila,protože si uvědomila co říká a že "velmi" hlasitě na Bellu křičí,zřejmě stejně jako Bella na ni.
Shaten : .......nic. Nic ti netajíme. Řekla už klidně a normálně.
Bella : No jasně to ti tak budu věřit!
Bella se vzala a odešla z jeskyně.
Naths : Počkéééj!! Kam deš?!
Bella : Grrrrr......... NAZDAR!
Naths : No sorry,ale tohle je krutý.
Dia : Jo,to jo,ale měly by jsme ji nechat jít. Třeba se uklidní a pak se s námi vrátí na Alfii.
Sonna : Ale jak ji pak najdeme?
Ade : To už zařídí můj přístroj. Vlastně.... GPS.
 
Bella se procházela hlubokým lesem - opět - ,ale po chvíli ji zase začaly bolet nohy. Sedla si tedy na kámen,který byl u cesty. Začala přemýšlet o tom,co se teď stalo,když vtom ji děsně začala bolet hlava. V hlavě se ji ozval hlas.
Bello! Bello! Snaž se se mnou spojit! Mysli na světlo! Potřebuji s tebou mluvit...
Bella : Heh?! Kdo jsi? Kde jsi?!
Jsem v tvé hlavě. Jmenuji se Maylis a jsem zcela normální holka... no to je na dlouhý povídání... Prostě s tebou potřebuju mluvit. Snaž se na mě myslet... Prosím.
Bella : No dobře... Věřím ti. Hmm...
Bella se snažila co nejvíce myslet na Maylis a na světlo. Najednou se ocitla v tmě. Před ní bylo tenké sklo. Tenké, ale jak už se přesvědčila, nerozbitné. Před ní se objevila dlouhovlasá a hnědovlasá holka s nádhernou sukýnkou a úzkým tričkem. Stála ale za sklem.
Jsem ráda,že si se se mnou spojila.
Maylis vůbec nehýbala pusou - pokud ta dívka za sklem byla Maylis. Slova byla stále jen a jen v její hlavě.
Maylis : Tak myslím,že bych už nemusela mluvit s tebou přes tvou mysl.
Bella : No asi ano.
Maylis : Vítám tě v dimenzi,kde v podstatě jsem jenom a jenom já. Jinak už jen temnota.
Bella : To jako fakt?! Je to tu zajímavý!
Maylis : Potřebuji,aby jsi se mnou byla spojená!
Bella : Vždyť jsem.
Maylis : Ale pořád...
Bella : Co?! Proč?!
Maylis : To je dlouhý příběh....